7 dní

 Pátek

Ruby nechce jist, už je to druhý den. Volám veterináře v Litomyšli. Asi zánět zubů. Máme se dostavit na prohlídku kolem poledne.

Uděláme to cestou, Jedeme dvěma autama. Nejprve ráno odstavíme moje Hyundai na servis do Svitav. Ze Svitav do Litomyšle ted jedním.

Právě vcházíme do ordinance když volá Domov pro seniory v Bystrém, že maminka je na tom špatně a že se pravděpodobně blíží její poslední chvíle, že bych se měla dostavit.

Mezitím paní doktorka prohlíží Rubyho.

Vystřelím tedy s Rubym z ordinance, jenom jim zamávám, že přijedu později vyrovnat účet. Paul jede jako Chiron vysočinou do Bystrého. Maminka je opravdu velmi slabounká a těžce dýchá, okolí už nevnímá.

Jsem u ní až do noci.. Hladím ji, osvěžuji pusu vodou. Svírá rukama plyšáka pejska, kterého dostala od Petříka. Dávají ji náplasti proti bolesti. Domů si jdu na chvíli lehnout.

Sobota

Ráno brzy přijíždím do domova. Maminka přežila těch pár hodin. Sedím u maminky celý den, hladím ji, držím za ruku, povídám ji. Bojuje, slábne. Jedu se navečeřet domů a zase za ní. Venku zima, sněží, tma. O půlnoci se jdu na chvíli vyspat domů.

Neděle

Ráno brzy nejprve volám do domova, maminka ještě žije. Spěchám za ní. Potkám na chodbě sestřičku, právě jí polohovala. Otevřu dveře pokoje a maminka vydechla naposledy. Sedím u ní a hladím ji po celou hodinu.

Po hodině přijede lékař kostatovat úmrtí.

Ted začíná kolotoč administrativy. Volám na pohřební službu v Poličce I do Brna. Zařizuji poslední rozlouření.

Zítra , v pondělí máme naplánovanou cestu do Jiřní Afriky na 18 dní I se synem, budeme tam slavit 25. Výročí svatby. Cestu jsem zase , jako vždy vytvářela týdny, aby byla co nejkrásnější. Tu musíme tedy odložit .

Pondělí, úterý

Jedu na matriku do Bystrého, požádat o zápis

Zařizuji detaily rozloučení, milovanou hudbu, květiny atd. Rozloučení bude po našem návratu z Afriky.

Informuji rodinu a maminčiny kamarádky

Přes datovou schránku informuji emailem soud ve Svitavách, že maminka zemřela. Tato povinnost plyne z mé role opatrovníka.

Vezu pejsky do psího hotelu v Litomyšli. Merzitím skočím k veterináři zaplatit páteční konzultaci. Paní doktorka nic nechce. Dík.

Paul mění letenky, odlet o 2 dny později, já měním ubytování, nebot máme každý den jinou lodge.

Informuji pojištění

Uterý přijiždí syn (smutný a zdrcený) do Jedlové, vše nabalíme a připravíme na cestu.

Středa

Kolem desáté vyjíždíme zasněženou krajinou vysočiny do Vídně na letiště.

Letadlo Swiss Air do Curichu má zpoždění. I když ve Vídni nesněžilo, mrzne a křídla letadla se musí odmrazit. (Přijede odmrazovací vůz s plošinou, která se umí vysunout až do výšky patnácti metrů, je vybavena tryskami, ze kterých se nanáší speciální odmrazovací kapalina). Měli jsme pouze hodinu na přestup na letadlo do Johannesburgu, ta se zkrátila na 20 minut. Letiště v Curychu je relativně rozlehlé, musíme ještě taky jet vláčkem mezi terminály. Toto letiště funguje pouze přes den, je už večer, tma a málo servisního personálu. Letištěm proletíme, naštěstí nejsme sami, ale je nás alespoň 15, co chtějí stihnout let do Afriky. Letadlo samozřejmě čeká. Procházíme znovu bezpečnostní kontrolou a pasovou kontrolou. Uštvaná, téměř bez dechu zasednu do sedadla v business třídě.

Konečně start. Máme před sebou přes 10 hodin letu přes Afriku. Pár minut po startu hlásí letuška= máme zde pacienta s vážnými zdravotními problémy, je na palubě lékař ? Prosím, přihlaste se. Po chvíli letuška požádala pána, který seděl přes uličku ode mne, aby se přesunul na jiné sedadlo. Místo něho zasedl >pacient< a vedle něho k oknu si přisedla holandská lékařka z economy třídy.

Pán měl srdeční záchvat, každou minutu se asi 10 vteřin šíleně třásl a pak zvracel. Bylo mu asi pod 60 let, a prý byl z VB . nebyl schopen mluvit. Kolem něj byly 2 až 3 letušky, které mu dávaly vždy nový sáček na zvracení. Já jsem samozřejmě oka nezamhouřila. Ulička byla zacpaná letuškama, ani neměly čas nás obsluhovat. Seděly nebo čupěly kolem pacienta. To se dělo po dobu asi 5 hodin.

Čtvrtek

Sledovala jsem na monitoru mapu letu letadla, když hluboko v noci kapitán nad koncem Sahary oznámil, že se letadlo musí vrátit na sever a pacienta vyložit v nejbližší nemocnici, u letiště, kde může takové velké letadlo přistát. To jsem netušila, že na takové letiště poletí 1,5 hodiny. Mapa na monitoru ukazovala cíl Alžír. Mezitím se pacient pořád třásl a zvracel.

Letadlo velmi tvrdé přistálo v Alžíru. Na palubu přišla taková tetička v arabském šátku = doktorka, s bratrem a vojenským doprovodem. Samožřejmě mluvila pouze francouzsky. Pacient byl Angličan ( ti neumí nic než anglicky). Doktorka pacienta vyšetřila, letuška překládala. Pacient neměl pojištění, nicméně ho odvezli do místní nemocnice. (Chudák, sám v cizí zemi, která je relativně uzavřená světu, neznalosti jazyka, v kritickém stavu. Mockrát jsem potom na něj myslela, zda to přežil a jak se dostane domů)

Letadlo muselo znovu natankovat pohonné hmoty, kterých se muselo zbavit nad Saharou, aby mohlo přistát.

Celkové zpoždění letadla 6 hodin. Hned bylo jasné, že nestihneme za světla dnes dojet do prvniho ( již jednou posunutého) ubytování u Kruger parku, cesta tam je totiž z letiště těch 6 hodin.

Přistáváme v Johannesburgu. Nejprve vyměnit peníze, koupit lokální Sim karty. Převzít vůz. Zbývájí necelé 2 hodiny do soumraku. Všechny hotely v okolí letiště v Johsannesburgu jsou plné. Volám na jednu lodge, která je asi 1 hodinu cesty od nás. Paní mi odpoví = jste vítáni, ale může to být nebezpečné. Za tmy gangy dají hřebíky na silnici a po sedmé hodině máme load shading (to je denní plánovaný výpadek elektřiny, kvůli nedostatku energie v Jižní Africe dlouholetá realita).

Nakonec najdeme ubytování v Pretorii, 40 minut autem.

Vyzvedneme auto ( pozor, jezdí se vlevo ) a naše dobrodružná cesta po Africe může začít.

A jaký byl váš první adventní týden?