Perličky z mého holandského působení.

Nebojte se, nebude to nudné a jenom trošku o jídle. Seznamte se, místo, kam korporát* chodí v poledne na oběd.

případ 1       Jak jsem se uvedla

První den v první práci v Nizozemí. Píše se rok 1984 a já mám od rána už 5 hodin odpracovaných a hlad. Jdu se najíst.

V šatech a lodičkách na podpadku vcházím do podnikové kantýny americké firmy IBM. Stoupnu si do fronty, naberu si z vitrýny chleba a oblohu (nic jiného se nepodává) na tác a scházím z podia dolů k jídelním stolům, kde sedí desítky strávníků. Rozhlédnu se. Zamrazí mne. Oči téměř všech zaměstnanců mě sledují. Co se to děje? Ani jsem nespadla, což normálně všude dělám, ani jsem nezakopla. Uvědomím si, že mezi nimi je jen minimálně žen (Jak později zjistím, jsou to většinou sekretářky **). Dochází mi, že jsem vstoupila do čistě mužského světa.  Jsem tedy novinka, malé osvěžení v šedi korporátu.

Sednu si mezi zatím pro mne neznámé kolegy a namažu si chleba margarínem, dám na něj šunku a jím. Opět se na mě upnou oči okolo sedících  přítomných. Nevím proč,  nicméně pokračuji v jídle.  

Můj první den a hned udělám nezapomenutelné faux pas ***,jak se za chvíli dozvím. Nikdo mne před tím neupozornil, že  v Holandsku se chleba zásadně jí příborem. Já ho jedla po našem, čistou pravou rukou, nůž a vidličku jsem nepotřebovala. Můj přestupek proti pravidlům holandského stolování se dá přirovnat k situaci, kdy bychom u nás v restauraci viděli cizince, jak jí knedlíky rukama.

Budoucí kolegové si mě hned zařadili do škatulky: zvláštní cizinka, má barbarské vychování. 

Kdo z vedoucích má novou sekretářku?

Vysvětlivky

 *  Korporát je termín, který se obvykle používá k označení velké společnosti nebo firmy. Tyto organizace jsou často hierarchicky strukturované a mají mnoho zaměstnanců. Korporáty se často specializují na různé oblasti, jako jsou výroba, služby, technologie nebo finance. Jejich cílem je obvykle maximalizovat zisky a růst.  

**  Holandská vdaná žena je doma a dělá, že se stará o děti. 

*** faux pas : francouzsky špatný krok); je označení situace, kdy někdo poruší všeobecně přijímaná (byť třeba nepsaná) pravidla společenského chování či dobrých mravů, obvykle tak, že o tom ani neví.

***

Případ 2      Specialita šéfkuchaře,  Amirstanský beránek *

Postupem času, když jsem po 2 letech u IBM začala pracovat pro banku ABN AMRO, už jsem byla plně >>ingeburgerd<< (poholandštělá).  Kantýna u banky byla menší než u IBM, ale namazaný chléb se jedl dál. Já samozřejmě už zcivilizovaná příborem. Občas jsme si mohli dát i teplé jídlo; pizzu nebo hamburger.  I zde jsem všude potkávala většinou muže např. v našem oddělení systémového programování mainframe jsem byla jediná žena mezi desítkami mužů. Nerada jsem stála frontu u pokladny a tak jsem předbíhala. Fikaně, našla jsem si vždy důvod, jak se připojit k nějakému kolegovi, který byl blízko kasy. Bylo mně to tolerováno, nováčkům, kteří protestovali (spíše se ptali, jak to děláš, že máš jídlo dříve na stole než my, vždyť jsem tě viděl, přišla jsi do kantýny až po nás.) jsem odpovídala = to víš, letitá zkušenost s frontama v komunismu. Uznali to jako moji unikátní kompetenci. S personálem kantýny jsem byla jedna ruka. 

Jednu dobu začala kantýna vyvařovat. Bylo to novým šéfkuchařem. V nabídce na oběd kromě pizzy i další teplé jídlo v poledne. Jaký to luxus. Jídelna ožila, u pokladen pracovaly tehdy 2 mladé dámy a šéfkuchař nás pořád překvapoval novými pokrmy. Jednou byl opravdu vynikající guláš. S šéfkuchařem jsem si často povídali, byl z rovníkové Afriky, černý obr. Měl být prý ministrem, ale nějaký puč ho donutil emigrovat. Vystudoval vysokou školu, mluvil perfektně anglicky a hezky se mi s ním povídalo o mém oblíbeném kontinentu. Mimochodem, na ten guláš jsem od něj dostala recept.

Pamatuji si den, kdy byla fronta na pokladny opravdu dlouhá. Jedna z pokladních, štíhlá sympatická dívka z Indonésie, nepřišla do práce. Od té doby byla nezvěstná a nikdo nevěděl, kde se nachází. Zmizela beze stopy. Vyhlásilo se po ní celostátní pátrání. O několik dní později byly poblíž našeho bydliště nalezeny 3 plastové pytle v kanálu **, a v těchto pytlích byly lidské pozůstatky. Hned se toho chopila média, velká senzace. Každý den televize informovala o tomto případu, a to bylo v době, kdy i v Nizozemí byl svět ještě v pořádku ***. Postupně jsme se dozvídali z televizních zpráv detaily vraždy, např., že tělo bylo odborně rozsekané, což naznačovalo, že vrahem by mohl být lékař nebo řezník. Někdo, kdo znal anatomii kostí a svalů. Později se ukázalo, že tělo patří naší pohřešované dívce z kantýny. A hádejte, co se stalo pár dní poté? Náš kuchař také zmizel, a my jsme opět museli jíst studené pokrmy k obědu. Ano, šel sedět za vraždu, kterou prý spáchal v kuchyni naší kantýny po pracovní době

Ještě, že recept na ten guláš jsem dostala dříve než zmizela pokladní. Počkejte, i když, mohly se v té době hledat jiné pohřešované dámy...

No řekněte, kdo z vás měl obecně známého vraha za kamaráda?

Vysvětlivky

* Specialita šéfkuchaře" , anglicky (The Speciality of the House, vydáno 1948) je horrorová povídka od Stanleyho Ellina, která se nachází v knize "Tichá hrůza". V této povídce se hosté restaurace těší na pochoutku, která je připravována jednou za rok. Tímto pokrmem je amirstanský beránek. je to guláš z masa jednoho z hostů.  

** holandský kanál je vodní dopravní tepna, spojnice moře, řek atd. 

***  V dnešní době jsou kriminální činy na denním pořádku. Večerní TV zprávy standardně začínají vraždami a slovy "Další noc plná výbuchů na různých místech v zemi " , v NL řádí marocká mafie atd.