Kritika uměleckého portfolia Jany
v časopise PHOTOART.CZ
článek s fotografiemi
v květnovém čísle roku 2007 mezinárodního fotočasopisu PHOTOART
je otisknuta recenze mého portfolia umělecké fotografie.
Na několika stranách je pár mých fotografii a kritika
prof. Ludvika Barana.
Pan Baran je obávaný kritik umění a ne kdejaká práce se mu libí.
A jak jsem dopadla já - to si můžete přečíst v na tom linku.
pro zájemce - užitečné informace :
Prof. Baran : https://cs.wikipedia.org/wiki/Ludvík_Baran
metafora : https://cs.wikipedia.org/wiki/Metafora
METAFORY V OBRAZECH
Jana Vaňourková, fotografka žijící v Nizozemí, jde také cestou introspekce, vnitřního vidění, přetváření skutečnosti optickou metaforou. Soubor jejich fotografii je přímo závislý na přenesených významech optické skutečnosti.
"SVĚTLO A STÍN" pustý obraz krajiny s černou a světlou souškou stromu na pozadí červené oblohy, oživené padajícimi vločkami, je snová vidina konce zanikajícího prostoru. "PŘÍZRAČNÉ ZJEVENÍ" v mořské modré krajině se skalními útesy jsou baladickým laděním,které však s komponovaným letícím černým rackem mění baladičnost na drama živého a neživého, obraz, který autorka označuje "STRAŠIDELNÁ PŘITAŽLIVOST"
Monochromatické nostalgické umírání dne "POZDNI HODINA" se supem na větvi uschlého pahýlu je také úsporným řešením omezených obrazových prvků a barevného tonu. Další studie "pouštních přesypů" opouští věčnou realitu. Duny jsou neskutečně skutečné, neurčitých obrysů s podivnou atmosférou marťanského obzoru. Název "POKLAD" sice odkazuje k černé skvrně v " dolíku",ale nijak obraz neurčuje a neposiluje. Všechny studie Jany Vaňourkové budují barevnými valéry, světlem a stínem, pohybem některých prvků /ptáci vločky vlny/ dojem živého "odlidštěného" prostoru přízračného vidinami,zobrazenými fotografickou technikou /kombinací/. Zatímco krajiny i s rackem či kondorem jsou imaginární,snové fotografie "PRCHAJÍCÍ ŽENY ARÁBIE (Elusive women of Arabia)" zobrazuje reálný prostor s třemi postavami v pohybu. Je to stav ,kdy ještě živé a skutečné se promění v pouhé stíny živých v mrtvých bludištích orientálního města. Přízračnou dramatičnost dostal obraz purpurovou jednobarevností,která "varuje"
Metaforické obrazy Jany Vaňourkové jsou vlastně nápovědi,či rozřešené hádanky,co autorce tanulo na mysli, když " objevila" své podivné krajiny. Omezením obrazových prvků posílila emocionální a fantazijní vjem vlastní i diváka. Neostré " duchy" města v naší fotografii zobrazovali už dříve systematicky Václav Chochola, Oldřich Karásek. Podstatný je záměr. Zdali je to pouze výsledek technického,artistního formálního ztvárnění/tanečníka,sportovního výkonu/,nebo obraz duchovního rozměru v metaforickém pojetí.
Metafora,jako obrazová "figura",je jednou z forem fotografické poetiky. Věci, jevy, děje jsou "překládány" do jiné smyslové oblasti a znamenají to, co jsou, i to, co evokují v duchovních představách, Tedy v přenesených významech. Není to přirovnání-comparandum-opisné vyjádření, ani parabola jako podobnost/alegorická a didaktická/,ale zcela nová poloha vidění se silnou emociální složkou.
Expresivní jednobarevnost ve fotografickém zpracování je pozoruhodným tvůrčím východiskem. Barevností nezbavuje reality a současně evokuje představu v nové poetice obrazu. Není to plané sofistikované, intelektuální pokrytectví, obrazová destrukce, ale lidská metafora.
Toto napsal Prof.PhDr. ludvík Baran,DrSc květen 2007
IN ENGLISH